Dying Sun (Part 1)

Letadla japonského armádního letectva testovaná Američany

.

Ki-44-II Hei "Tojo" (s/n 2068)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 11
Clark Field, Filipíny, červen 1945

Ki-44 je celý v barvě kovu, pouze před kabinou nese olivový pás proti oslnění, pohyblivá část směrovky je opatřena trikolórou, charakteristickou pro většinu letounů testovaných u TAIU-SWPA. Během testů byly z letounu odstraněny závěsníky  pro přídavné nádrže, poměrně netypicky je umístěn anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-44-II Hei "Tojo"
letecká základna Iwakuni, prefektura Yamaguchi, Honshu, Japonsko, říjen 1945

Tojo nesoucí poměrně divokou kamufláž - původní japonská kamufláž je doplněna pouze americkým výsostným označením, z pod kterého na okrajích "vylézá" japonské Hinomaru. Povrh Ki-44 nese značné známky "olétání", letoun má navíc pravděpodobně pohyblivou část směrovky z jiného stroje, sloužícího původně u 70. Sentai. Zobrazený stroj je vybaven individuálními výfukovými rourami, charakteristickými pro finální sériovou produkci Ki-44-IIc. Některé stroje z této produkce mohly nést odlišný typ závěsníků pro přídavné palivové nádrže.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-61-I Ko "Tony" (no. 263)
testovaný u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 9
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, rok 1944

Celý Tony je v barvě kovu, vedle amerického výsostného označení nese černé nápisy na trupu a směrovce, na pohyblivé části směrovky se pak ještě nachází bílá číslovka, "63" (velmi špatně viditelná, zřejmě částečně smytá či přestříkaná), pravděpodobně pozůstatek předchozího markingu.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-61-I Tei "Tony"
VMF 322
letecká základna Kadena, Okinawa, květen 1945

Tony v zajímavém "kabátu" sloužil jako "létající hračka" pro rozptýlení personálu VMF 322. Po obsazení základny zde tato jednotka našla stroj náležející původně 23. Dokuritsu Hiko Chutai. Mechanici uvedli Tonyho do letuschopného stavu, opatřili ho nátěrem podle svých Corsairů a na SOP namalovali červený emblém USMC. V červnu 1945 VMF 322 letiště Kadena opustila a Hien zde pravděpodobně ponechala svému osudu...

Podle nově získaných fotografií je pravděpodobné, že Ki-61 létal u VMF 322 v ještě pestřejší kamufláži.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-46-II "Dinah" (s/n 2846)
testovaná u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 10
letecká základna Hollandia, Nová Guinea, prosinec 1944
Dinah v podobě, jak byla zachycena fotografy těsně před transportem do USA. Nese pravděpodobně původní japonskou kamufláž doplněnou americkými výsostnými znaky a trikolórou na směrovce. Před kabinou je namalován emblém "Smrťáka" - označení 3.bombardovací perutě 3.bombardovací skupiny amerického letectva, dislokované v té době na Hollandii.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Ki-46-II "Dinah" (s/n 2846)
testovaná u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 10
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, rok 1945
Dinah zachycená v podobě, v jaké létala po generální opravě v USA. Z černobílých fotografií není jasné, zda stále nesla původní kamufláž, či zda byla opatřena novým nátěrem. Oproti předchozí podobě jsou vrtulové kužely v barvě kovu, je zamalovaná směrovka a trup a VOP jsou doplněny bílými nápisy. Největší nejasnost panuje kolem přetřené pohyblivé části svislé a vodorovné ocasní plochy - vedle zobrazené tmavě šedivé barvy by se mohlo rovněž jednat o tmavě modrou (použitou na výsostné označení) nebo červenou barvu. Vzhledem k existenci jen černobílých fotografií není jednoznačné určení barvy dost možné.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Ki-84-I "Frank" (s/n 1446)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 17
Clark Field, Filipíny, červen 1945

Ki-84, původně ze stavu 11. Sentai 2. Chutai, v podobě, jak byl zachycen v polovině roku 1945 na základně Clark Field. Je celý v barvě kovu, pouze před kabinou nese olivový pás proti oslnění, pohyblivá část směrovky je pak opatřena trikolórou. Během testů nenesl letoun závěsníky pro přídavné palivové nádrže. Je známa minimálně ještě jedna mírně odlišná podoba tohoto stroje, pocházející pravděpodobně z doby, kdy byl přepravován z Filipín do USA.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-43-IIb "Oscar"
testovaný na letecké základně Hollandia AB, New Guinea, duben 1944
Ki-43 v podobě, jak byl zachycen po opravě na letecké základně Hollandia. Stroj je celý v barvě kovu, pouze před kabinou nese olivový pás proti oslnění, některé fotografie zachycují letoun s pásem prodlouženým i za kabinu tak, jak je běžně nosily v černé barvě Oscary Japonského armádního letectva. Výsostné znaky mají atypický tvar bočních křidélek, pohyblivá část směrovky je pak opatřena trikolórou charakteristickou pro testované letouny. Zbarvení doplňuje nápis "Racoon Special!" namalovaný pouze na levé straně letounu. Tento letoun měl demontovaný anténní sloupek a zaměřovač.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48)


 

 

Dying Sun (Part 2)

Letadla japonského námořního letectva testovaná Američany a Brity

 

A6M5 m. 52 "Zero" (s/n 4340)
testované u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 7
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, září 1945

Tento Reisen, nesoucí původně označení "61-106" zařazující ho do stavu 261. Kokutai, byl Američany nalezen spolu s dalšími japonskými letadly na letecké základně Aslito na Saipanu. Spolu s dalšími Reiseny byl následně přepraven na palubě letadlové lodi USS Copahee do USA. Zde byl podroben generální opravě a posléze testován u TAIC. Reisen nesl charakteristický vzhled letadel testovaných u TAIC - byl celý v barvě kovu, před kabinou nesl olivový pás proti oslnění a na SOP černé identifikační označení udávající příslušnost k TAIC. Je možné, že během oprav byl z draku letounu vymontován přistávací hák.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Wright Field, Ohio, a Freeman Field, Indiana, USA, 1945-1946
Reisen s/n 4340 v pozdější podobě, jak byl fotografy zachycen na letecké základně Wright Field či Freeman Field. Vedle černých doplňků na SOP, červeného vrtulového kužele, červeně natřených klapek a Hinomaru na trupu, nesl na levé straně motorového krytu malý černý nápis "Tokyo Rose". Americké výsostné znaky na křídle zůstaly beze změny. Popsané barevné doplňky se v průběhu času různě drobně měnily (jedna z fotografií zachycuje například tento Reisen s vrtulovým kuželem v barvě kovu). Vedle přistávacího háku mohl být z letounu v této době odstraněn už i zaměřovač.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Freeman Field, Indiana, USA, rok 1946
Zřejmě poslední podoba Reisenu s/n 4340, v jaké byl předváděn někdy během roku 1946 předtím, než skončil na dlouhý čas  rozebraný v depozitáři. Zobrazený smyšlený marking zřejmě vznikl pro potřeby fotografů a měl na leteckých dnech navozovat "dobový válečný vzhled". Na křídle se nadále nacházely americké hvězdy, na spodní ploše dokonce na obou jeho polovinách. Letoun už pravděpodobně nenesl přistávací hák a zaměřovač, z fotografií se navíc zdá, že měl mírně upravený kryt motoru s jiným tvarem výstřelných kanálků pro trupové kulomety. Dnes je tento letoun součástí sbírek NASM.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

A6M2 m. 21 "Zero"
testované u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East Asia) pod označením "BI-12"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946

Tento Reisen nesl původní značně "olétanou" japonskou kamufláž, přičemž veškeré původní identifikační označení (s výjimkou žluté náběžné hrany křídla) bylo zamalováno tmavě zelenou barvou. Reisen nově obdržel pro poválečné období atypické britské označení (používané ale pro všechny letouny testované u ATAIU-SEA), bílé označení "BI-12" na SOP a na trup velká bílá písmena "ATAIU-SEA". Zajímavostí tohoto Reisena je v křídle instalovaný kanon Typ 99 Model 2 s dlouhou hlavní, namontovaný zřejmě při některé z pozdějších oprav.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

A6M5 m. 52 "Zero" (s/n 1303)
testované u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 11
letecká základna RAF Seletar, Singapur, rok 1945

Toto Zero, stejně jako "TAIC 7", pocházelo původně ze stavu 261. Kokutai, přičemž na SOP neslo označení "61-121". A6M5 létalo celé v barvě kovu, vedle britských výsostných znaků neslo dále na SOP černé identifikační označení letounů TAIC a pod kabinou černý nápis "Technical Air Intelligence Center". Pruh proti oslnění před kabinou byl buď v barvě černé nebo olivové.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

J2M3 m. 21 "Jack" (s/n 3008)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 12
Clark Field, Filipíny, červen 1945

J2M3 létal ve standardním zbarvení TAIU-SWPA, tj. v barvě kovu a s doplňky tvořenými olivovým pásem proti oslnění před kabinou, trikolórou a černými nápisy na směrovce. Na levé straně trupu se pak ještě nezvykle nacházela původní japonská identifikační tabulka. Tento Jack měl během testů vymontované pancéřové sklo, zaměřovač a nesl nestandardní anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

J2M3 m. 21 "Jack"
testovaný u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East Asia) pod označením "BI-01"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946

J2M3, pravděpodobně původně ze stavu 381. Kokutai,  nesl, stejně jako výše zobrazený Reisen 21, původní japonskou kamufláž a označení udávající jeho příslušnost k testovacímu středisku - na trupu velká bílá písmena "ATAIU-SEA" a na SOP bílé pořadové označení "BI-01".


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

N1K1-J m. 11 "George" (s/n 7102)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 9
Clark Field, Filipíny, červen 1945

Tento George byl jedním z mnoha poměrně málo poškozených letounů nalezených na filipínském Clark Fieldu. Jeho původní označení "341-S-23" ho zařazovalo do stavu 341. Kokutai , 402. Hikotai. Po generální opravě obdržel označení TAIU-SWPA "S7", které bylo později změněno na "S9". Zbarvení letounu nevybočovalo z pravidel označování strojů TAIU-SWPA, výjimkou byla snad jen absence červené barvy na vrcholu vrtulového kuželu a ponechané původní červené číslo "23" na krytu podvozku. Během testů létal George s atypickým anténním stožárkem a s odmontovanými podkřídelními gondolami pro 20mm kanony Typ 99-2 Model 3.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

B6N2 m. 12 "Jill" (s/n 5350)
testovaná u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 19
Clark Field, Filipíny, červen 1945

Rovněž tento stroj pochází ze "sbírek" TAIU-SWPA" na Filipínách. Vznikl zkompletováním tří letounů, přičemž drak byl použit z Tenzanu s/n 5350, nesoucího původně na SOP označení "01-35" udávající jeho příslušnost k 701. Kokutai, 252. Hikotai (další dva stroje použité ke kompletaci nesly s/n 6745 a s/n 3779). Během testů byly z letounu vymontovány kulomety, kruhová anténa v kokpitu a pravděpodobně rovněž bombový zaměřovač a přistávací hák. Tenzan, stejně jako všechna letadla testovaná u TAIU-SWPA, nesl nestandardní anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

B6N2 m. 12 "Jill"
letecká základna Iwakuni, prefektura Yamaguchi, Honshu, Japonsko, říjen 1945

Zobrazený Tenzan nesl s výjimkou zamalovaného Hinomaru kompletní původní japonskou kamufláž, včetně označení udávající příslušnost ke 131. Kokutai, 256. Hikotai. Americké označení spočívalo pouze v namalování amerických výsostných znaků s nezvykle prodlouženými vlaječkami a to jak na trupu, tak na křídle. K vybavení tohoto letounu patřil i radar H-6.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

D4Y3 m. 33 "Judy" (s/n 3957)
testovaná u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 16
Clark Field, Filipíny, červen 1945

D4Y3 létala v klasické barvě kovu s doplňky charakteristickými pro letouny TAIU-SWPA. Odlišnost od tohoto standardu představoval hnědý vrtulový kužel a olivová barva na panelu za klapkami. Během testů létala Judy s odmontovaným zaměřovačem, kulometem a přistávacím hákem. I tento letoun nesl atypický anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

 

Prameny:
- Toware no nihongunki hiroku (Notes on the captured Japanese planes), Kojinsha, 2002
- série FAOW
- Internet