A6M5 m. 52 "Zero" (s/n 4340)
testované u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem
7
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, září 1945
Tento Reisen, nesoucí původně označení "61-106" zařazující ho do stavu
261. Kokutai, byl Američany nalezen spolu s dalšími japonskými letadly na
letecké základně Aslito na Saipanu. Spolu s dalšími Reiseny byl následně
přepraven na palubě letadlové lodi USS Copahee do USA. Zde byl podroben
generální opravě a posléze testován u TAIC. Reisen nesl charakteristický
vzhled letadel testovaných u TAIC - byl celý v barvě kovu, před kabinou
nesl olivový pás proti oslnění a na SOP černé identifikační označení
udávající příslušnost k TAIC. Je možné, že během oprav byl z draku letounu
vymontován přistávací hák.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
Wright Field, Ohio, a Freeman Field, Indiana, USA, 1945-1946
Reisen s/n 4340 v pozdější podobě, jak byl fotografy zachycen na letecké
základně Wright Field či Freeman Field. Vedle černých doplňků na SOP,
červeného vrtulového kužele, červeně natřených klapek a Hinomaru na trupu,
nesl na levé straně motorového krytu malý černý nápis "Tokyo Rose".
Americké výsostné znaky na křídle zůstaly beze změny. Popsané barevné
doplňky se v průběhu času různě drobně měnily (jedna z fotografií
zachycuje například tento Reisen s vrtulovým kuželem v barvě kovu). Vedle
přistávacího háku mohl být z letounu v této době odstraněn už i zaměřovač.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
Freeman Field, Indiana, USA, rok 1946
Zřejmě poslední podoba Reisenu s/n 4340, v jaké byl předváděn někdy během
roku 1946 předtím, než skončil na dlouhý čas rozebraný v depozitáři. Zobrazený smyšlený marking zřejmě vznikl pro
potřeby fotografů a měl na leteckých dnech navozovat "dobový válečný
vzhled". Na křídle se nadále nacházely americké hvězdy, na spodní ploše
dokonce na obou jeho polovinách. Letoun už pravděpodobně nenesl přistávací
hák a zaměřovač, z fotografií se navíc zdá, že měl mírně upravený kryt
motoru s jiným tvarem výstřelných kanálků pro trupové kulomety. Dnes je
tento letoun součástí sbírek NASM.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
A6M2 m. 21 "Zero"
testované u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East
Asia) pod označením "BI-12"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946
Tento Reisen nesl původní značně "olétanou" japonskou kamufláž, přičemž
veškeré původní identifikační označení (s výjimkou žluté náběžné hrany
křídla) bylo zamalováno tmavě zelenou barvou. Reisen nově obdržel pro poválečné období
atypické britské označení (používané ale pro všechny letouny testované u
ATAIU-SEA), bílé označení "BI-12" na SOP a na trup velká bílá písmena "ATAIU-SEA".
Zajímavostí tohoto Reisena je v křídle instalovaný kanon Typ 99 Model 2 s
dlouhou hlavní, namontovaný zřejmě při některé z pozdějších oprav.

(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)
A6M5 m. 52 "Zero" (s/n 1303)
testované u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem
11
letecká základna RAF Seletar, Singapur, rok 1945
Toto Zero, stejně jako "TAIC 7", pocházelo původně ze stavu 261. Kokutai,
přičemž na SOP neslo označení "61-121". A6M5 létalo celé v barvě
kovu, vedle britských výsostných znaků neslo dále na SOP černé
identifikační označení letounů TAIC a pod kabinou černý nápis "Technical
Air Intelligence Center". Pruh proti oslnění před kabinou byl buď v barvě
černé nebo olivové.

(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)
J2M3 m. 21 "Jack" (s/n 3008)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific
Area) jako letoun s pořadovým číslem 12
Clark Field, Filipíny, červen 1945
J2M3 létal ve standardním zbarvení TAIU-SWPA, tj. v barvě kovu a s doplňky
tvořenými olivovým pásem proti oslnění před kabinou, trikolórou a černými
nápisy na směrovce. Na levé straně trupu se pak ještě nezvykle nacházela
původní japonská identifikační tabulka. Tento Jack měl během testů
vymontované pancéřové sklo, zaměřovač a nesl nestandardní anténní
stožárek.

(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)
J2M3 m. 21 "Jack"
testovaný u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East
Asia) pod označením "BI-01"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946
J2M3, pravděpodobně původně ze stavu 381. Kokutai, nesl, stejně jako výše zobrazený Reisen 21, původní japonskou kamufláž
a označení udávající jeho příslušnost k testovacímu středisku - na trupu
velká bílá písmena "ATAIU-SEA" a na SOP bílé pořadové označení "BI-01".

(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)
N1K1-J m. 11 "George" (s/n 7102)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific
Area) jako letoun s pořadovým číslem 9
Clark Field, Filipíny, červen 1945
Tento George byl jedním z mnoha poměrně málo poškozených letounů
nalezených na filipínském Clark Fieldu. Jeho původní označení "341-S-23"
ho zařazovalo do stavu 341. Kokutai , 402. Hikotai. Po generální opravě
obdržel označení TAIU-SWPA "S7", které bylo později změněno na "S9".
Zbarvení letounu nevybočovalo z pravidel označování strojů TAIU-SWPA,
výjimkou byla snad jen absence červené barvy na vrcholu vrtulového kuželu
a ponechané původní červené číslo "23" na krytu podvozku. Během testů
létal George s atypickým anténním stožárkem a s odmontovanými
podkřídelními gondolami pro 20mm kanony Typ 99-2 Model 3.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
B6N2 m. 12 "Jill" (s/n 5350)
testovaná u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific
Area) jako letoun s pořadovým číslem 19
Clark Field, Filipíny, červen 1945
Rovněž tento stroj pochází ze "sbírek" TAIU-SWPA" na Filipínách. Vznikl
zkompletováním tří letounů, přičemž drak byl použit z Tenzanu s/n 5350,
nesoucího původně na SOP označení "01-35"
udávající jeho příslušnost k 701. Kokutai, 252. Hikotai (další dva stroje
použité ke kompletaci nesly s/n 6745 a s/n 3779). Během testů byly z
letounu vymontovány kulomety, kruhová anténa v kokpitu a pravděpodobně
rovněž bombový zaměřovač a přistávací hák. Tenzan, stejně jako všechna
letadla testovaná u TAIU-SWPA, nesl nestandardní anténní stožárek.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
B6N2 m. 12 "Jill"
letecká základna Iwakuni, prefektura Yamaguchi, Honshu, Japonsko, říjen
1945
Zobrazený Tenzan nesl s výjimkou zamalovaného Hinomaru kompletní původní
japonskou kamufláž, včetně označení udávající příslušnost ke 131. Kokutai,
256. Hikotai. Americké označení spočívalo pouze v namalování amerických
výsostných znaků s nezvykle prodlouženými vlaječkami a to jak na trupu,
tak na křídle. K vybavení tohoto letounu patřil i radar H-6.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
D4Y3 m. 33 "Judy" (s/n 3957)
testovaná u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific
Area) jako letoun s pořadovým číslem 16
Clark Field, Filipíny, červen 1945
D4Y3 létala v klasické barvě kovu s doplňky charakteristickými pro letouny
TAIU-SWPA. Odlišnost od tohoto standardu představoval hnědý vrtulový kužel
a olivová barva na panelu za klapkami. Během testů létala Judy s
odmontovaným zaměřovačem, kulometem a přistávacím hákem. I tento letoun
nesl atypický anténní stožárek.

(obtiskový aršík v měřítku 1/72)
|