Dying Sun (Part I, II a III)

Letadla japonského letectva testovaná Američany a Brity

.

Ki-43-IIb "Oscar" (s/n 5388)
testovaný na letecké základně Hollandia, Nová Guinea, duben 1944
Ki-43 v podobě, jak byl zachycen letecké základně Hollandia. Oscar původně náležel do stavu 59. Sentai, která jej v neletuschopném stavu zanechala na Hollandii. Stroje se ujala 8. Fighter Squadron, 49 FG, která byla na základně dislokovaná od května do června 1944. Po rekonstrukci byl stroj ponechán celý v barvě kovu, pouze před kabinou nesl olivový pás proti oslnění (některé fotografie zachycují letoun s pásem prodlouženým i za kabinu tak, jak je běžně nosily v černé barvě Oscary Japonského armádního letectva). Výsostné znaky mají atypický tvar bočních křidélek, pohyblivá část směrovky je pak opatřena trikolórou charakteristickou pro testované letouny. Zbarvení doplňuje nápis "Racoon Special!" (volací znak 8 FS), namalovaný pouze na levé straně letounu. Tento letoun měl demontovaný anténní sloupek a zaměřovač.
Zbarvení tohoto stroje se několikrát změnilo. Existují fotografie, které ukazují, že na spodní plochu křídla byl později přidán nápis "US.ARMY", jiné fotografie zase zachycují tohoto Oscara bez nápisu pod kabinou a bez trikolory na SOP, kde je místo ní nápis "XJ004".


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-43-IIb "Oscar"
testovaný na letecké základně Hollandia, Nová Guinea, cca polovina roku 1944
Ki-43 v podobě, jak byl zachycen krátce po opravě na letecké základně Hollandia na Nové Guinei. Opravu Oscara provedla 41. Troop Carrier Squadron, což dokládá nápis a znak (kocour Felix nesoucí kotě) na přední části stroje. Později bylo označení stroje ještě doplněno velkým nápisem "US.ARMY" a znakem znak 5th AF na disku podvozku. Označení na ocase "XJ005" znamená, že se jednalo o pátý stroj testovaný TAIU (Technical Air Intelligence Unit), což byla první jednotka, zabývající se studiem nepřátelské techniky. Jednotka vznikla v roce 1942 v Austrálii,  v roce 1944 pak byla transformována na TAIC (Technical Air Intelligence Center) a přesunuta do USA na NAS Anacostia. Tento letoun měl atypicky umístěný anténní sloupek.

Ki-44-II Hei "Tojo" (s/n 2068)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun
s pořadovým číslem 11, Clark Field, Filipíny, červen 1945

Ki-44 je celý v barvě kovu, pouze před kabinou nese olivový pás proti oslnění, pohyblivá část směrovky je opatřena trikolórou, charakteristickou pro většinu letounů testovaných u TAIU-SWPA. Během testů byly z letounu odstraněny závěsníky  pro přídavné nádrže, poměrně netypicky je umístěn anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-44-II Hei "Tojo"
letecká základna Iwakuni, prefektura Yamaguchi, Honshu, Japonsko, říjen 1945

Tojo nesoucí poměrně divokou kamufláž - původní japonská kamufláž je doplněna pouze americkým výsostným označením, z pod kterého na okrajích "vylézá" japonské Hinomaru. Povrh Ki-44 nese značné známky "olétání", letoun má navíc pravděpodobně pohyblivou část směrovky z jiného stroje, sloužícího původně u 70. Sentai. Zobrazený stroj je vybaven individuálními výfukovými rourami, charakteristickými pro finální sériovou produkci Ki-44-IIc. Některé stroje z této produkce mohly nést odlišný typ závěsníků pro přídavné palivové nádrže.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-45 Kai Tei "Nick"
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun
s pořadovým číslem 22, Clark Field, Filipíny, 1945

Ki-45 je celý v barvě kovu, pouze před kabinou nese olivový pás proti oslnění, pohyblivá část směrovky je opatřena trikolórou, charakteristickou pro většinu letounů testovaných u TAIU-SWPA. Tento stroj je zajímavý tím, že oproti druhému testovanému Nicku (Ki-45 Kai Hei, TAIU-SWPA č. 14) byl vybaven dvěma šikmo střílejícími kanóny Ho-5. Stejně jako většina testovaných strojů měl netypicky umístěný anténní sloupek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-46-II "Dinah" (s/n 2846)
testovaná u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 10
letecká základna Hollandia, Nová Guinea, prosinec 1944
Dinah v podobě, jak byla zachycena fotografy těsně před transportem do USA. Nese pravděpodobně původní japonskou kamufláž doplněnou americkými výsostnými znaky a trikolórou na směrovce. Před kabinou je namalován emblém "Smrťáka" - označení 3.bombardovací perutě 3.bombardovací skupiny amerického letectva, dislokované v té době na Hollandii.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Ki-46-II "Dinah" (s/n 2846)
testovaná u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 10
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, rok 1945
Dinah zachycená v podobě, v jaké létala po generální opravě v USA. Z černobílých fotografií není jasné, zda stále nesla původní kamufláž, či zda byla opatřena novým nátěrem. Oproti předchozí podobě jsou vrtulové kužely v barvě kovu, je zamalovaná směrovka a trup a VOP jsou doplněny bílými nápisy. Největší nejasnost panuje kolem přetřené pohyblivé části svislé a vodorovné ocasní plochy - vedle zobrazené tmavě šedivé barvy by se mohlo rovněž jednat o tmavě modrou (použitou na výsostné označení) nebo červenou barvu. Vzhledem k existenci jen černobílých fotografií není jednoznačné určení barvy dost možné.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Ki-46-III "Dinah"
testovaná u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East Asia)
lletecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946
Dinah nese klasické schéma letounů testovaných ATAIU-SEA, oproti zvyklostem chybí pouze individuální označení na SOP. Tato Dinah byla později přepravena do Anglie, dnes je součástí sbírek RAF Museum  v Cosfordu. O historii tohoto letounu je možné se dozvědět více přímo na stránkách muzea.


obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Ki-61-I Ko "Tony" (no. 263)
testovaný u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 9
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, rok 1944

Celý Tony je v barvě kovu, vedle amerického výsostného označení nese černé nápisy na trupu a směrovce, na pohyblivé části směrovky se pak ještě nachází bílá číslovka, "63" (velmi špatně viditelná, zřejmě částečně smytá či přestříkaná), pravděpodobně pozůstatek předchozího markingu.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-61-I Tei "Tony"
VMF 322, letecká základna Kadena, Okinawa, květen 1945

Tony v zajímavém "kabátu" sloužil jako "létající hračka" pro rozptýlení personálu VMF 322. Po obsazení základny zde tato jednotka našla stroj náležející původně 23. Dokuritsu Hiko Chutai. Mechanici uvedli Tonyho do letuschopného stavu, opatřili ho nátěrem podle svých Corsairů a na SOP namalovali červený emblém USMC. V červnu 1945 VMF 322 letiště Kadena opustila a Hien zde pravděpodobně ponechala svému osudu...


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

Ki-84-I "Frank" (s/n 1446)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun
s pořadovým číslem 17, Clark Field, Filipíny, červen 1945

Ki-84, původně ze stavu 11. Sentai 2. Chutai, v podobě, jak byl zachycen v polovině roku 1945 na základně Clark Field. Je celý v barvě kovu, pouze před kabinou nese olivový pás proti oslnění, pohyblivá část směrovky je pak opatřena trikolórou. Během testů nenesl letoun závěsníky pro přídavné palivové nádrže. Je známa minimálně ještě jedna mírně odlišná podoba tohoto stroje, pocházející pravděpodobně z doby, kdy byl přepravován z Filipín do USA.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

 

A6M5 m. 52 "Zero" (s/n 4340)
testované u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 7
letecká základna Anacostia, Washington D.C., USA, září 1945

Tento Reisen, nesoucí původně označení "61-106" zařazující ho do stavu 261. Kokutai, byl Američany nalezen spolu s dalšími japonskými letadly na letecké základně Aslito na Saipanu. Spolu s dalšími Reiseny byl následně přepraven na palubě letadlové lodi USS Copahee do USA. Zde byl podroben generální opravě a posléze testován u TAIC. Reisen nesl charakteristický vzhled letadel testovaných u TAIC - byl celý v barvě kovu, před kabinou nesl olivový pás proti oslnění a na SOP černé identifikační označení udávající příslušnost k TAIC. Je možné, že během oprav byl z draku letounu vymontován přistávací hák.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Wright Field, Ohio, a Freeman Field, Indiana, USA, 1945-1946
Reisen s/n 4340 v pozdější podobě, jak byl fotografy zachycen na letecké základně Wright Field či Freeman Field. Vedle černých doplňků na SOP, červeného vrtulového kužele, červeně natřených klapek a Hinomaru na trupu, nesl na levé straně motorového krytu malý černý nápis "Tokyo Rose". Americké výsostné znaky na křídle zůstaly beze změny. Popsané barevné doplňky se v průběhu času různě drobně měnily (jedna z fotografií zachycuje například tento Reisen s vrtulovým kuželem v barvě kovu). Vedle přistávacího háku mohl být z letounu v této době odstraněn už i zaměřovač.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

Freeman Field, Indiana, USA, rok 1946
Zřejmě poslední podoba Reisenu s/n 4340, v jaké byl předváděn někdy během roku 1946 předtím, než skončil na dlouhý čas  rozebraný v depozitáři. Zobrazený smyšlený marking zřejmě vznikl pro potřeby fotografů a měl na leteckých dnech navozovat "dobový válečný vzhled". Na křídle se nadále nacházely americké hvězdy, na spodní ploše dokonce na obou jeho polovinách. Letoun už pravděpodobně nenesl přistávací hák a zaměřovač, z fotografií se navíc zdá, že měl mírně upravený kryt motoru s jiným tvarem výstřelných kanálků pro trupové kulomety. Dnes je tento letoun součástí sbírek NASM.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

A6M2 m. 21 "Zero"
testované u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East Asia) pod označením "BI-12"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946

Tento Reisen nesl původní značně "olétanou" japonskou kamufláž, přičemž veškeré původní identifikační označení (s výjimkou žluté náběžné hrany křídla) bylo zamalováno tmavě zelenou barvou. Reisen nově obdržel pro poválečné období atypické britské označení (používané ale pro všechny letouny testované u ATAIU-SEA), bílé označení "BI-12" na SOP a na trup velká bílá písmena "ATAIU-SEA". Zajímavostí tohoto Reisena je v křídle instalovaný kanon Typ 99 Model 2 s dlouhou hlavní, namontovaný zřejmě při některé z pozdějších oprav.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

A6M5 m. 52 "Zero"
testované u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East Asia) pod označením "BI-05"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946

Zbarvení A6M5 je v podstatě shodné s výše znázorněným A6M2, odlišný je jen kód na SOP. Oproti A6M2 má tento Raisen vymontované křídelní kanóny.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

A6M5 m. 52 "Zero" (s/n 1303)
testované u TAIC (Technical Air Intelligence Center) jako letoun s pořadovým číslem 11
letecká základna RAF Seletar, Singapur, rok 1945

Toto Zero, stejně jako "TAIC 7", pocházelo původně ze stavu 261. Kokutai, přičemž na SOP neslo označení "61-121". A6M5 létalo celé v barvě kovu, vedle britských výsostných znaků neslo dále na SOP černé identifikační označení letounů TAIC a pod kabinou černý nápis "Technical Air Intelligence Center". Pruh proti oslnění před kabinou byl buď v barvě černé nebo olivové.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

J2M3 m. 21 "Jack" (s/n 3008)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 12
Clark Field, Filipíny, červen 1945

J2M3 létal ve standardním zbarvení TAIU-SWPA, tj. v barvě kovu a s doplňky tvořenými olivovým pásem proti oslnění před kabinou, trikolórou a černými nápisy na směrovce. Na levé straně trupu se pak ještě nezvykle nacházela původní japonská identifikační tabulka. Tento Jack měl během testů vymontované pancéřové sklo, zaměřovač a nesl nestandardní anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

J2M3 m. 21 "Jack"
testovaný u ATAIU-SEA (Allied Technical Air Intelligence Unit - South East Asia) pod označením "BI-01"
letecká základna Tebrau, Malajsie, rok 1946

J2M3, pravděpodobně původně ze stavu 381. Kokutai,  nesl, stejně jako výše zobrazený Reisen 21, původní japonskou kamufláž a označení udávající jeho příslušnost k testovacímu středisku - na trupu velká bílá písmena "ATAIU-SEA" a na SOP bílé pořadové označení "BI-01".


(obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

N1K1-J m. 11 "George" (s/n 7102)
testovaný u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 9
Clark Field, Filipíny, červen 1945

Tento George byl jedním z mnoha poměrně málo poškozených letounů nalezených na filipínském Clark Fieldu. Jeho původní označení "341-S-23" ho zařazovalo do stavu 341. Kokutai , 402. Hikotai. Po generální opravě obdržel označení TAIU-SWPA "S7", které bylo později změněno na "S9". Zbarvení letounu nevybočovalo z pravidel označování strojů TAIU-SWPA, výjimkou byla snad jen absence červené barvy na vrcholu vrtulového kuželu a ponechané původní červené číslo "23" na krytu podvozku. Během testů létal George s atypickým anténním stožárkem a s odmontovanými podkřídelními gondolami pro 20mm kanony Typ 99-2 Model 3.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

N1K2-Ja m. 21a "George"
letecká základna Omura, prefektura Nagasaki, Japonsko, 16. říjen 1945
Jeden ze tří Shidenů původně náležejících slavné 343. Kokutai, určených pro přelet z Omury Yokosuky (Yokosuka sloužila jako shromaždiště letadel určených pro přepravu do USA). Shiden nesl původní japonské zbarvení, přičemž Hinomaru bylo nahrazeno americkými výsostnými znaky a žlutá náběžná hrana zamalována zelenou barvou. Veškeré označení ukazující na příslušnost k 343. Kokutai bylo zamalováno ještě Japonci před příchodem Američanů. Nápis "TAIC 002" obdržel stroj až těsně před přeletem do Yokosuky (během předchozích testovacích letů ve dnech 13. - 15. října 1945 létal bez něj - Američané původně testovali šest strojů, následně pak pro přelet vybrali tři v nejlepším stavu. Během testů i při přeletu v kokpitu seděli japonští piloti).


obtiskový aršík v měřítku 1/48 a 1/72)

B6N2 m. 12 "Jill" (s/n 5350)
testovaná u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 19
Clark Field, Filipíny, červen 1945

Rovněž tento stroj pochází ze "sbírek" TAIU-SWPA" na Filipínách. Vznikl zkompletováním tří letounů, přičemž drak byl použit z Tenzanu s/n 5350, nesoucího původně na SOP označení "01-35" udávající jeho příslušnost k 701. Kokutai, 252. Hikotai (další dva stroje použité ke kompletaci nesly s/n 6745 a s/n 3779). Během testů byly z letounu vymontovány kulomety, kruhová anténa v kokpitu a pravděpodobně rovněž bombový zaměřovač a přistávací hák. Tenzan, stejně jako všechna letadla testovaná u TAIU-SWPA, nesl nestandardní anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

B6N2 m. 12 "Jill"
letecká základna Iwakuni, prefektura Yamaguchi, Honshu, Japonsko, říjen 1945

Zobrazený Tenzan nesl s výjimkou zamalovaného Hinomaru kompletní původní japonskou kamufláž, včetně označení udávající příslušnost ke 131. Kokutai, 256. Hikotai. Americké označení spočívalo pouze v namalování amerických výsostných znaků s nezvykle prodlouženými vlaječkami a to jak na trupu, tak na křídle. K vybavení tohoto letounu patřil i radar H-6.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)

D4Y3 m. 33 "Judy" (s/n 3957)
testovaná u TAIU-SWPA (Technical Air Intelligence Unit - South-West Pacific Area) jako letoun s pořadovým číslem 16
Clark Field, Filipíny, červen 1945

D4Y3 létala v klasické barvě kovu s doplňky charakteristickými pro letouny TAIU-SWPA. Odlišnost od tohoto standardu představoval hnědý vrtulový kužel a olivová barva na panelu za klapkami. Během testů létala Judy s odmontovaným zaměřovačem, kulometem a přistávacím hákem. I tento letoun nesl atypický anténní stožárek.


(obtiskový aršík v měřítku 1/72)